Lyžák v Alpách

20. března 2010 v 23:24 | Domča |  Já píšu...
Na lyžáku občas byl čas a já hodila na papír pár slov, takže vám je teď vlastně jen opíšu a někdy něco málo přidám.
1

Den první
Při cestě: "Hele, Wien, Krems,.. (a další města)" já na Jaňuli. Během toho se připravuje nějaký film v buse. Jaňule:"Jo, Krems a St.Polten mi něco říká" a siki:" A jsou ty filmy dobré?" :D.
Je 00:24 sobota a já tady ponocuju s knížkou po dlouhé cestě plné zábavy, jídla, jednoho nezvládnutého žaludku v serpentinkách, čurpauz, hororu vypnutého v polovině a menšího zmatku po příjezdu.
Cestou sem to byla nádherná podívaná. Nasvícená městečka, hotely, bary, všude okolo zasněžené hory, kupy sněhů, U2 a Elán :). Romantika.

Den druhý
Je tady první probuzení v této manželské posteli po velice malém množství spánku sluníčkem po otevření okenic.
Den stejný jako každý jiný. Lyžovačky nesrovnatelné s naší republikou.
Jednou se nám s Jaňulí moc nepovedlo nastoupit do lanovky nebo spíše to bylo o špatné domluvě a já jela s nějakými Italy. To byl docela zážitek, ale tak v pohodě... Mluvila jsem s nimi španělsky a anglicky, ale té jejich italštině občas taky bylo docela rozumět (jak si ti dva povídali mezi sebou). Nakonec to vlastně nebylo tak špatné :D.
Tento den se stal taky jeden nepříjemný úraz Míši od nás z družstva, která nakonec musela být převezena sanitkou k nám a operována (více vám tady nebudu psát, protože by to bylo na dlouho..). Dost lidí mělo docela nervy a to nemluvím ani o profesorech. V této situaci se mi líbila spolupráce celého našeho družstva a vzájemná pomoc, která byla potřeba. Nejen při jízdě za záchranáři se saněmi, ale i odnosu všech věcí zpátky do našich apartmánů apod.


Den třetí
Je úžasné ležet v posteli před snídaní, poslouchat hudbu a mít výhled přímo na panorama zasněženého pohoří...

Den čtvrtý
2
"Ty pi*o, oni si tady nechali kolo" Andrea před jednou hospodou a Jaňule "Tady nejsi v ČR".
Zamilovala jsem si jednu černou sjezdovku Paradiso a přišla na to, že společně s Jaňulí jezdit na kotvě nějak nejde. Večer jsem se poflakovala s klukama v centru a v cukrárně.
Před večerkou jsme se s holkama nasoukaly do pyžam a byly pochváleny, že už jsme připraveny ke spánku. V plánu bylo navštívit kluky z vyšších ročníků jak se taky později stalo. Člověk tam pobyl asi dvě minuty, stihl říct ahoj a už tam byly profesorky, které všechny odsuzují z toho kdo ví jak tam všichni chlastali. O tomhle "průseru". který má asi šestnáct lidí + dalších asi pět, co se nepřiznali kolují na škole neskutečné fámy a taky se to tak trochu řeší. Ještě není všem dnům konec a já osobně si myslím, že z toho vyklouznu a zajistím třídě ten zatím zrušený výlet, aby se někdo nebláznil... více tady nechci psát, takže nějaká ta osobní cenzura.
Každopádně tato noc byla dlouhá!

Den pátý
S napětím se scházíme po snídani připraveni na lyžování a očekáváme, co se bude dít. Ředitel si nechá předstoupit asi šestnáct hříšníků a pro začátek z nich udělá jednu skupinku/družstvo. Skupina jede třeba i hodinu a půl jednu modrou sjezdovku, u které máte problém dojet ke konci, když je to taková rovina a bez běžkařského běhu nemáte mnohdy šanci... Nechybí letadýlka, zastavování po dvou obloucích a jízdě v pluhu, slalom do kopce, šlapání, jízda pozadu a mnoho dalších. Tohle dopoledne mělo být trestem před kázeňským postihem. Naštěstí v našem trestném družstvu byl srandy kopec. Nešlo to brát jinak než s humorem, když lidé padali více než normálně, profesorka jela ve sjezdařském postoji a řekla: "Za mnou", přičemž pár minut stála, než se ji to pomalu začalo rozjíždět, aj... :D
Odpoledne jsme už jezdili normálně, ale já byla trošku psychicky mimo. Dokonce se mi podařilo se i nehezky vysekat na kopci díky nějakému snowboardistovi, který pak byl v šoku z mé reakce a nejspíš si myslel, že se mi něco vážnějšího stalo, ale nebylo tomu tak. Částečně za to mohla třídní. Kdyby do mě nekecala před jízdou...
Mimo jiné jsme se vypravili zase na ledovec. Taky jsem dostala smsku, že postupujeme se sborem do dalšího kola, protože jsme vyhráli zlaté pásmo na soutěži. Večer opět návštěva cukrárny a hledání poštovních schránek, čehož jsem později litovala a balení zpátky domů.

Den šestý
3

Balení vrcholí a my si po snídani jdeme naposledy zalyžovat. Poslední den byl dokonalý, úžasně se lyžovalo a byla zábava. Ten den taky vzniklo plno hezkých fotek (převážně na mém fb v albu nebo v mém označení) a já se více sblížila s některými lidmi...
Po lyžovačce nastalo loučení s místem, jeden italský děda nám stihl nabourat autobus a své autíčko (asi vážně neumí řídit jak se o nich říká...), narvali jsme batohy a tašky všude možně a mohli jsme vyrazit. V autobuse jsme měli opět poznámky na naše multifunkční řidiče (pořád byli v kuchyni, takže asi pomáhali nebo vařili) ve stylu :"Ty hnědé podšálky vracejte" "Karle, už netop..". Celou noc jsem nespala, protože to nějak nešlo, ale to není novinka. Většinou nejsem schopna v busech po nocích spát, tak píšu smsky. Někdy ve dvě ráno mě napadlo si na jedné čurpauze zaběhat a přidala se i siki. Skvělý pocit :).

Den sedmý
Příjezd o něco dříve, než bylo původně v plánu, vybalování, předání dárků, sprcha.

Až na nějaké ty nedostatky a výjimky skvělý lyžák, skvělí lidé, skvělé místo. Určitě budu jen v dobrém vzpomínat a doufám, že takový ten pocit "Chci zpátky.." se mi co nejdříve vytratí z hlavy a já se budu moci vrátit do reality. Jo a to, co se nepodařilo tam se podaří jistě tady. *IN LOVE*
Jen člověk by řekl, že si tam jede odpočinout od problémů, ale ono to až tak moc nejde. Si vemte, že jen ta cesta je docela dlouhá a když nemáte co dělat a v uších máte sluchátka...

Víte jaký je rozdíl mezi učitelkou a žumpou? Žádný. Pořád je buď vyčerpaná nebo nasraná! :)
Btw Jako doplněk mého článku se stavte k Jaňuli na blog a přečtěte si její názor na lyžák.
Arrivederci !
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janulka | 20. března 2010 v 23:36 | Reagovat

ale zapomněla si na "ona má růžové vlasy?"

2 Domča | Web | 21. března 2010 v 9:02 | Reagovat

Nezapomněla. Jen jsem nevěděla, jestli to lidé tak úplně pochopí... Zkrátka jsme šli po městě, před námi byla paní zády otočená k nám a Andy: "Ooo, ona má růžové vlasy". Všem bylo jasné, že to je čepka.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama