Konec? Ne tak docela

14. srpna 2011 v 10:09 | Domča
Asi Vám je jasné už z názvu článku, že s tímto blogem končím.
S blogováním nekončím, jen přecházím na blogspot.com a začínám znova.
(Tento blog byl veden 2007-2010)
 

Ostravar 2010

31. srpna 2010 v 22:39 | Domča |  Já píšu...
Je sobota ráno a já vstávám a jedu opět brigádničit ke zmrzlince.
Celý den nepřetržitě koukám na hodiny a přeji si, ať už je patnáctá hodina a s tou můj přesun k pivovaru. Na chvilku přestanu koukat na hodiny a všimnu si pohledného sympaťáka, který se nádherně usmívá :). Nejde mi ho spustit z očí a přestat se taky usmívat. Za chvilku je on a jeho předpokládala jsem, že prostě nějaký kámoš u mého stánku. Dorazil i třetí a já si říkala odkud jen ho znám. Došlo mi, že to jsou kluci ze skupiny Charlie Straight, které jsem viděla už na nějakém tom Májalesu a Coloursech jen tak letmo. Přesvědčila jsem je, že legendární zmrzlina Šmoula opravdu není až tak dobrá :D. Byli milí, já měla zpestření mé nudné pracovní doby a začala se ještě více těšit na patnáctou hodinu. :)
slav
Exkurze pivovarem vám moc nedá, pokud nemáte na ruce VIP náramek, s kterým si můžete projít pivovar a nejspíš se i občerstvit na nějakém tom rautu.
Před koncertem Charlie jsem se snažila prorvat dopředu, ale bláznivé fanynky byly rychlější a já se musela spokojit s třetí. Nevěděla jsem vlastně ani jakou roli hrají v kapele ti, které jsem odpoledne obsloužila až na zpěváka Alberta :). Kája mě poučila, že ten, jak já říkám, sympaťák je jejich manažer a třetí ten bubeník. Koncert jako takový se jim povedl a fanoušci vytvářeli perfektní atmosféru. Je skvělé jak rychle jim narůstá počet fanoušků a s tím určitě i počet koncertů. Přeji jim to. Že bych začala chodit na jejich koncerty? Aspoň na ty ostravské bych mohla začít :). Jako vzpomínku na ně z tohoto dne si určitě odnesu zážitky, trsátko, podpisy a nálepku :D.
Když se na slavnosti kouknu obecně, je to akce jako každá jiná. Nějaký chlapík se mnou začal tančit a tvrdit mi, že mě zná, podivný zvyk házet pivo do davu nechyběl, každý druhý kolem mě opilý a jídlo taky zase zklamalo. Doufala jsem, že u stánku s hot dogem, který obsluhovala moje známá mi bude chutnat... Doufala jsem špatně.
Skupina Clou odehrála taky dobrý koncert. Lidí bylo sice více, než u Charlie Straight, ale to mohlo být způsobeno třeba pozdější hodinou koncertu anebo že by byla známější? Těžko říct.
Závěrečná Vypsaná Fixa byla třešničkou na dortu pro tento den.
Byl to docela fyzicky náročný den, ze kterého jsem čtrnáct hodin prostála a prochodila, ale skvěle si ho užila !!!

Praha, Posázaví

30. srpna 2010 v 12:05 | Domča |  Já píšu...
Je středa brzo ráno a já společně s rodinkou se vydávám do Prahy a k tetě do Čech. 
V Praze jsme za neuvěřitelné tři hodinky (brácha začal řídit jako náš taťka). Strávíme docela dost hodin čerpáním energie z cesty a nakupováním všeho možného v Palladiu, kde jsem se taky stala stylistkou svého bratra a doporučila mu slušivé košile, šátky a šály. Akorát tak trochu jiný styl, než se líbí jeho partnerce... Odpoledne přesun na Anděl, kde jsme musely s mamkou přetrpět muzeum a obchod vláčků a taky pózování s obří řasenkou a rtěnkou (viz foto na facebooku).
Miluju pražské metro, je sranda pozorovat všechny Pepíky utíkající po eskalátorech, přitom metro jezdí co chvíli a miluju českou mluvu typu:"heléé, viiiď..". V metru seděli dva šamponi, co takhle mluvili... vážně se nešlo nesmát. Přitom takhle mluví polovina mé rodiny, ale i tak nedokážu si to třeba u nás v Ostravě představit a ještě na takových typech lidí. Vy snad ano? Nejspíš je to jen o zvyku.
 


Bohužel, už něco mám...

16. srpna 2010 v 21:46 | Domča |  Já píšu...
Pochopte, že poslední dobou nemám o čem psát, protože většinu svého času trávím prodáváním zmrzlinky, ale nestěžuji si.
Dneska mi tam pán básnil o tom, proč ještě nejsou pivní zmrzliny, že by si ji určitě dal a že bychom je nestihli doplňovat... 
Takové rozhovory jsou docela v pohodě, ale když se vedle stánku postaví pán (cca 40) a pouze na vás kouká, tak nevíte, co dělat.. Po chvilce řekl, že ještě příjde na zmrzlinu a odešel. Myslela jsem si, že bude klid, ale po pár hodinách se tam objevil zase. Tentokrát si zmrzku opravdu koupil a pak mi začal vykládat o tom, jak kdysi se vyráběly zmrzliny, pak to nějak přetočil na věci, které jsou zdravé a skončil u toho, že víno je zdravé a jestli s nim nepůjdu na dvě deci... Odpověděla jsem klasickou větou: "Bohužel už něco mám..." a doufala, že už odejde, ale ne. Pán dál vyprávěl o všem možném, kupoval zmrzliny a vyptával se, kdy tam zase jako budu a tak. Nezlobte se na mě, ale v takových situacích opravdu nejde nelhat.
Moc příjemná chvíle to pro mě nebyla, vám povím. Někteří se mi i diví, ale já vážně takové "dvořící chvíle" přímo nesnáším.
Dále mi dnes dělal čtyřhodinou společnost kamarád, protože se jeho obchod otevíral až ve 13h, on tam byl chvilku po 9.hodině a raději chtěl ten čas prokecat, než jet domů a později zpátky. Aspoň jsem se nenudila, dnešek mi utekl rychlostí blesku a bylo o mě dobře postaráno :).

Mimochodem se konečně můžu koupat v bazénu. Nejlepší je to tak kolem desáté hodiny večer, kdy je venku zima a voda je tak teplejší než vzduch. Stačí si jen zapnout světlo, případně zapálit kolem bazénu svíčky a scéna jako vystřižená z filmu může začít. 
vs
(Foto: osvětlení bazénu aneb vycházející slunce)

Další články


Kam dál